« ENGAGE OR DIE! | Main | Brand Image vs. Brand Innovation »

31/01/2008

Jak si v 21. století zachovat zdravý rozum

Za posledních pět let jsem udělal maximum možných opatření proto, abych si zachoval zdravý rozum. Vyhodil jsem televizi a pořídil si digitální plně ovladatelný tv tuner do svého počítače. Na internetu prohlížím tv program a prostřednictvím sms se nechávám dopředu upozorňovat na vybrané pořady. Dodržuji sám se sebou dohodu, že nepřekročím víc jak 5 hodin televizní konzumace týdně. Nečtu papírové noviny. Přišlo mi, že 90% obsahu je stejně balast a podstatné informace najdu na internetu - nejlépe na nezávislém google news (samozřejmě v češtině). Pokud to jde, vyhýbám se nákupním centrům. Dokážou mi neskutečně vysát energii. Oblečení nakupuji přes internet, nejraději v obchodě Abercrombie & Fitch v New Yorku. Zásilka vždycky dorazí tak do týdne. Co neseženu tam, dokoupím na aukro.cz nebo ebay.com. Potraviny kupuji v sámošce na Letenském náměstí (bývala to Delvita, teď je to myslím Billa) a zbytek pořídím v okolních specializovaných obchodech na sýry, maso apod. Důrazně se vyhýbám veškerým rádiím, které se rozhodly nás ubavit k smrti. Volím mezi Radio 1, Čro 3 a BBC. Pokud na mě v rámci tohoto výběru přece jen odněkud vykřikne reklamní blok, okamžitě ladím na další ze dvou zbývajících radio stanic. Nečtu společenské, ani lifestylové časopisy. Kupuji pravidelně pouze Reflex a Respekt a tajně doufám, že ani jeden z nich do této mediální kategorie nespadá.

Po těch letech by se dalo říct, že se mi z mého života téměř podařilo eliminovat dosah reklamy, šířené prostřednictvím klasických médií. Občas jsem sice za exota, protože netuším, kdo s kým právě souloží ve vile Vyvolených a kdo je právě nejlépe placeným moderátorem, případně jak se jmenuje ta slovenská herečka, kvůli které opustil ten a ten svou rodinu. S tím jsem se už nicméně naučil žít. Má to totiž i nesporné výhody. Klidnější mysl a častější zapojení mozkových okruhů, vedoucích k osobnímu nepodmíněnému štěstí jednotlivce. Zjistil jsem taky jednu zajímavou věc. Týká se míry odolnosti, s jakou mé okolí přistupuje ke konzumaci výše zmíněných mediálních kanálů. Stalo se mi nedávno při jízdě autem, kdy měl kolega puštěnu jednu z těch nekonečně optimistických radio stanic, že už jsem to po několika minutách nesnesitelného tlaku dál psychicky nevydržel a zařval na něj, ať tu sračku vypne nebo alespoň ztlumí tak, aby se tu dalo být! S údivem a téměř omluvně pronesl, že vůbec nevnímá co tam dávají a má to jen jako zvukovou kulisu. Ano, lidé se naučili velmi výrazně filtrovat. Natolik výrazně, že jsou schopni snést konstatní proud homogenní masy info zábavy v podobě zpráv, drbů, keců, hudby bez melodie a textu a samozřejmě i reklamních bloků. To celé, aniž by to na nich zanechalo jakékoliv hlubší poškození. To samozřejmě platí i pro ostatní mediální kanály a v této souvislosti mě napadá věta, kterou pronesl vizionář pan Burnett v ještě zlaté éře klasické reklamy, totiž že její největší nebezpečí nespočívá v tom, že by vás mohla klamat, nýbrž v tom, že by vás mohla unudit k smrti.

A proč jsem si dnes vlastně sedl a sepsal tenhle sloupek? Protože i přes vysoce účinné osobní filtry se ke mně občas dostane nějaké to reklamní zvolání. A když na mě před chvílí vykoukl holohlavý pán Mountfield (nic proti holohlavým, sám jsem jedním z nich), tak to už jsem vyprskl smíchy. Fakt mě dostal. Zoufalostí, grafikou, old fashion bannerem, prostě vším.

Picture_2

Picture_3

Picture_4

Picture_5

To, že tato reklama zřejmě skvěle funguje a Mountfield je leadrem trhu se zahradní technikou s tím nemá co dočinění. Nehodnotím v žádném případě, je li ta kampaň dobře nebo špatně a vím, že českému spotřebiteli potrvá ještě léta, než budeme moct nasadit vysoce umělecky pojatého např. Filipa Topola, expresivně recitujícího z katalogu Mountfield, jako to udělal Hornbach s legendárním Blixou Bargeldem v Německu.

Původně jsem chtěl tento sloupek pojmenovat "Konec klasické reklamy" a právě na příkladu pana Mountfielda ukázat podbízivou lacinost a zoufalou snahu zaujmout totálně přesycené a téměř znecitlivělé spotřebitele. Nakonec jsem si ovšem uvědomil, že i pan Mountfield udělal posun a od Bédi "máš to zadarmo" urazil vlastně docela pořádný kus cesty.

TrackBack

TrackBack URL for this entry:
http://www.typepad.com/services/trackback/6a00d83452ea9d69e200e54fff6f868833

Listed below are links to weblogs that reference Jak si v 21. století zachovat zdravý rozum:

Comments

S tím Blixou mi to přijde navíc hezky symblolické. Jeho Einsturzende Neubauten totiž patří mezi průkopníky nových byznys modelů v hudbě, dávno před Radiohead aspol. Kdo by to byl řek u takovýho industriálního aristokrata ;) U nás se o tom docela ví (protože sem relativně často jezděj), ve světě už tolik ne.

Blixa vážně pobavil, víc se mi ale líbilo video s schmutzwassertauchpumpe. Při čtení prvního odstavce přemýšlím, kolik nás takových nespotřebních klonů již po světě běhá.

Pěkně napsané. Souhlasím 100%, že je potřeba eliminovat ten balast, co se na nás valí ze všech stran, jinak hrozí právě ta "tupost", co vidíme u většiny těch lidí, co žijí televizí, nakupováním v super/hyper a skáčou na ty nejhloupější reklamy.

Ať se daří!

Vtipné... Zvláště, když si člověk přeloží umělcovo (občanské? umělecké?) příjmení... Do reklamy jako vyšité...

Souhlas, pěkně si to napsal. Já tak rok dva třeba nekoukám na zprávy v TV a i čtení novin a zpráv jsem dost omezil a zjistil jsem, že mi to vůbec neschází. Navíc novináři to dost často přehání a zbytečně plaší a čím víc mrtvol tím podle nich zajímavější zpráva.

vite co bych udelal ja clovekovi, ktery by me sedl do auta a zacal rikat, "ať tu sračku vypnu nebo alespoň ztlumím tak, aby se tu dalo být!" ??
takoveho cloveka bych z fleku vyhodil na chodnik se slovy, ze nebudu okamzite ladit na Radio1, jen ciste proto aby hrala "jednicka" a ze cestou muze vyuzit cas a cerstvy vzduch ke stradani strategii, jak se branit reklamam a optimistickym stanicim. ja totiz ziju i jinak, ne jen intosskymi souboji a je to mnohem a mnohem lepsi....

The comments to this entry are closed.