Retailovým konferencím se daří. Hodně lidí tam proudí proto, aby jim nějaký prorok konečně řekl, kdy zase bude dobře, kdy zase lidi otevřeou peněženky a bude se prodávat.
Vlastníci mnoha českých značek se na retailových konferencích ptají, proč tolik českých, rycholobrátkových značek nejen neprofituje více z krize, ale proč se jejich prodeje propadají často katastrofickým tempem. Jedním z důvodů je určitě i to, že lidi sice ve výzkumech tvrdí, že preferují české značky, ale často prostě kecají. Když nadejde (dnešní) doba zuřivých cenových promocí, český zákazník zjistí, že když si počká, bude mít za poloviční cenu značku, na kterou by si kdysi z vrozené šetrnosti nesáhnul.
V Unileveru jsem kdysi měli na polocích v zasedačkách vystavené různé značky šamponů, mýdel atd. - i ty konkurenční a české značky. Občas jsme tam vystavili i novinky na trhu a inovace a pak jsme čekali přes noc, kterou z nich si odnese některá nenechavá uklízečka. V naprosté většině si uklízečky, ačkoli to byly nenechavé Češky jak se patří, odnášely prestižní a zahraniční značky. Myslím, že kdybychom nechali přes noc otevřené, nehlídané Tesco, našli bychom tam ráno na vypleněných regálech jenom českou klasiku.
