PerfectCrowdCZ

Shine your city green

O síle komunitní sítě Facebook se mluví stále častěji – takže si získala pozornost tvůrců sociálních reklam. A první výrazné projekty se objevují už také u nás.

Pamatujete si z dětství vontský Večer světel z Foglarovy knížky Stínadla se bouří? Vontové, kteří si přáli hřiště, manifestovali svou touhu tím, že večer rozsvítili u sebe doma barevný lampion. Dnes něco podobného zkoušejí některé sociální kampaně. Jenže na internetu a prostřednictvím komunitní sítě Facebook. A zatímco Vontové „rozsvítili“ tímto způsobem jen svou městskou čtvrť, aby ukázali, kolik Vontů po hřišti touží, sociální kampaně hodlají podobnou formou „rozsvěcet“ na internetu celou republiku, nebo nejlépe celý svět.

Chobotničky, kam se podíváš O Facebook se opřel například Nadační fond Pro knihovnu, iniciativa usilující o postavení Kaplického nové budovy Národní knihovny v Praze Na Špejcharu. Když se podíváte na webové stránky www.proknihovnu.cz, můžete si kromě jiných informací prohlédnout taky zajímavou mapu s desítkami ikonek malých Kaplického „chobotniček“. Je to klasická internetová mapa České republiky – ikonky do ní může pomocí sítě Facebook vložit každý, kdo si přeje stavbu knihovny. Ikonka se pak zobrazí na mapě v místě jeho adresy. Mapa tak ukazuje, kolik příznivců nová knihovna má a odkud jsou. Rozsviťte svá města zeleně „Nedávno jsem slyšel jeden hezký citát: ‚Kdybyste na své přátele mluvili tak, jak na ně mluví klasická reklama, tak by vám dali pěstí.‘ Sociální sítě stojí právě na tom, že je to nové prostředí pro mladé lidi, které má svá nová pravidla a funguje na nových principech. Když lidi nenecháte vaši kampaň spoluvytvářet, tak peníze za ni proletí oknem,“ tvrdí Petr Václavek, manažer reklamní agentury Lemonade.

V současnosti připravuje na Facebooku podobnou kampaň, jako je ta propagující stavbu knihovny.

V případě jeho projektu ale půjde o manifestaci přívětivého přístupu k životnímu prostředí a k šetření vodou i energií. Kampaň má název „Rozsviťte svá města zeleně“.

„Na Facebooku vystupuje každý jako jednotlivec, který má svůj okruh přátel. Ve statusu, kde informuje například o tom, že jde na oběd, bude moci informovat i o tom, že se rozhodl zeleně rozsvítit své město. Vyplní potom malý test, týkající se jeho ekologického chování: jestli dává pokličku, když vaří, nebo zda vypíná vodu při čištění zubů. Získá profil v podobě ikonky panáčka, jehož barva bude v případě odpovědí signalizujících šetrný přístup k energii zelená. Tato ikonka se pak zobrazí na mapě Google Earth v místě, odkud člověk je. Čím víc lidí se k projektu připojí, tím víc bude na mapě přibývat zelených panáčků, až se zeleně rozsvítí celá města,“ vysvětluje Václavek.

Pokud budou odpovědi naznačovat spíš plýtvání energií, dostane člověk červeného panáčka, ale získá současně přístup na webovou stránku, kde se může v tomto směru poučit – dočte se například, že vypnutím vody při čištění zubů ušetří až devět litrů a že použitím pokličky zabrání velkým tepelným ztrátám. „Nenásilně se dozví, co má dělat, a může své skóre zlepšovat,“ říká Václavek. „Ve finále bude mapa interaktivní, nebude omezená hranicemi, takže třeba New York a Praha spolu budou moci soupeřit o to, které je zelenější. Rozsvítit se tak mohou města na celé planetě. Navíc tenhle přístup může přimět lidi, aby šetření zdroji považovali za normální. Před pár lety bylo třídění odpadu neobvyklé, dneska je to běžná praxe. A kdybych ho netřídil, tak mi to vytknou vlastní děti. Na Facebooku má také každý člověk svou sociální skupinu a bude chtít před ní obstát.“ Vzniklo to na workshopu Václavkův projekt vznikl na konferenci Londýn v Praze. Tu uspořádal loni v Praze Jaroslav Cír, marketingový odborník, pracující pro Unilever. Účastníci navrhovali během speciálního workshopu kampaň na téma šetření vodou. Václavek přišel s projektem komunikace přes Facebook a zvítězil. Poté jej rozpracoval do reálné podoby – technické řešení zpracovalo Nydrle Studio Michala Nýdrle. Ve zkušební podobě by se měl projekt objevit na internetu příští týden, od dubna se má rozběhnout naostro.

Autor: JAROSLAV KRUPKA, Lidové Noviny 25. února 2009

Češi, národ brouků Pytlíků a kálejících Švejků

Entropa rozvířila vášně. Především ty bulharské, protože, to si řekněme na rovinu, turecký záchod byl trošku moc. Na druhou stranu, umělecké dílo by mělo (a v dnešní době vlastně musí) šokovat. Na třetí stranu ovšem asi ne vždy a za každou cenu. S tou plastikou se to má tak trochu jako se špatně zvládnutou reklamní kampaní. O co jiného vlastně šlo, měl to být především umělecký doplněk kampaně "Evropě to osladíme", která se ihned vzápětí po svém uvedení zalekla své vlastní odvahy a změnila se na "Sladíme Evropu". Není tedy divu, že plastiku jsme nejdřív odhalili, pak se za ni hned začali omlouvat, abychom vzápětí její sporné části pokorně odstranili, když ani sami pořádně nevíme kdo jsme. Na tuto otázku nám pomohlo odpovědět několik evropských karikaturistů a mně osobně se nejvíc líbí slovenský a bulharský pohled.

American Beauty

Rozhodnutí administrátorů internetové sociální sítě Facebook, kteří z profilů některých uživatelů odstranili fotografie kojících žen, způsobilo nebývalou odezvu. Pod petici „Hej, Facebooku, kojení není obscénní!“ se během několika dní virtuálně podepsaly desítky tisíc lidí. Celkově se do včerejška proti zákazu zveřejňovat kojení na této síti postavilo již více než 139 tisíc lidí.

Mluvčí Facebooku Barry Schnitt reagoval prohlášením, že server drtivou většinu fotografií, na kterých je vidět kojení, nemaže, protože jsou v souladu s uživatelskými podmínkami. „Fotografie, které zobrazují plně odhalené ňadro, tedy ukazují bradavku nebo dvorec ňadra, tyto podmínky porušují. Pravidla stanovují, že je do Facebooku zakázáno vkládat obscénní, pornografický nebo sexuálně explicitní materiál,“ uvedl Schnitt a dodal, že na odstraněné fotografie v drtivé většině upozornili a stěžovali si sami uživatelé. Podle agentury Reuters někteří nespokojenci nezůstali jen u podepisování petice, a dokonce demonstrovali před sídlem Facebooku v Kalifornii. Mezi desetitisíci lidí z celého světa se proti postupu Facebooku ohrazují i některé Češky. V diskusi pod peticí jedna z nich označuje postup Facebooku za středověký a pokrytecký. Naproti tomu postup Facebooku nepřekvapil některé tuzemské internetové odborníky. „Většina podobných sociálních internetových sítí má obdobná pravidla,“ řekl LN Patrik Zandl, šéfredaktor webového magazínu Lupa.cz zabývajícího se děním na internetu. Mezi uživatele sítě, které rozhodnutí stáhnout fotografie kojících žen pohoršilo, patří i Kelli Romanová z USA. Ta je jednou z iniciátorek online petice na Facebooku nazvané „Haló, Facebooku, kojení není obscénní!“, ke které se připojilo již více než 137 tisíc lidí. Podle Romanové některým ženám Facebook dokonce pohrozil, že pokud fotografie zobrazující kojení znovu na Facebook vloží, bude jejich profil smazán. Facebook je přitom jinak velmi svobodnou sociální sítí, do které mohou její členové vkládat své fotografie, zakládat tematické skupiny, zvát se na akce či spojit se s přáteli a sdělovat, co právě dělají. V současné době má již přes 120 milionů členů po celé planetě. Přístup administrátorů sítě, který by se dal shrnout do věty: „Kojení ano, ale bez viditelných dvorců a bradavek“, rozpoutal mezi uživateli Facebooku rozsáhlou diskusi o přijatelnosti kojení na veřejnosti. Zatímco v Česku je poměrně běžné potkat například kojící ženu ve vlakové soupravě nebo třeba i restauraci, zkušenosti cizinek jsou v tomto ohledu velmi rozdílné. „Jsem ze Švédska a žiji již pár let v Irsku. Byla jsem naprosto šokována přístupem místních ke kojení na veřejnosti. Když jsem jednou večer obsluhovala v baru, žena, která chtěla kojit, byla vykázána ven. Přála bych si, aby svoboda kojit na veřejnosti byla celosvětová,“ uvedla například v diskusi k petici Phoebe Mattssonová. „Nechápu, co je na bradavce nebo prsním dvorci pornografického? Jaká věc může být více přírodní a něžná, než je kojení dítěte? Možná je to tím, že o podobných věcech rozhodují manažeři muži, a nikoli ženy,“ ozývá se Caroline Wonsová z Kanady.

Zdroj: LN

Nevýhoda televizní reklamy

Reklama v televizi je čím dál dražší a čím dál méně funguje. To je fakt, o němž dnes pochybuje málokdo. Přesto jsou brand manažeři velkých značek každoročně postaveni před hotovou věc. Kup reklamní čas na celý rok, nebo jdi! A tak se může stát, že v listopadu, který je rekordně nejteplejším a nejslunečnějším za posledních sto třicet let na vás televize chrlí plískanicemi, deštěm a chřipkou zmožená individua a nabízí jakýsi prostředek proti chřipce. Vy se podíváte z okna kde se ve slunci a plus patnácti stupních prochází lidé v tričku a nevěříte vlastním očím. A brand manažerovi zbudou akorát oči pro pláč.

Zajímavý průzkum

Na stránkách TÝDEN.CZ jsem narazil na zajímavý průzkum. Podle něj má milion lidí v Česku má od pondělního večera hodně zkažený týden. Podle průzkumu se totiž netají svou náklonností k fotbalistům Sparty, kterou potupila konkurenční Slavia. Z tohoto výsledku má naopak radost skoro 1,4 milionu lidí - víc než polovina z nich fandí Slavii, nebo se netají tím, že Spartu nenávidí.

Podle údajů ze zářijového dotazování 1114 občanů České republiky starších patnácti let, vyplývá, že Spartě fandí více než milion Čechů.

Na druhém místě skončil se 625 tisíci fanoušků ostravský Baník. Třetím nejpopulárnějším klubem je se 605 tisíci příznivců pražská Slavia.

Sparta a Ostrava vyvolávají mezi fotbalovými fanoušky rozporuplné emoce. Celek z Letné má sice nejvíce sympatizantů, ale rovněž nejvíce odpůrců, přímo ho nesnáší 770 tisíc lidí; ostravský Baník má 645 tisíc odpůrců. Slavia je na tom v poměru fanoušků a lidí, kteří klub přímo nesnášejí, o poznání lépe. Výrazných odpůrců mají fotbalisté z Edenu jen 285 tisíc. Za silnou trojicí obsadily další místa Brno, Olomouc a Liberec, které mají zanedbatelný počet odpůrců. Pozici ve středu tabulky podle oblíbenosti překvapivě obsadili fotbalisté Bohemians Praha, ale i sami organizátoři výzkumu připouštějí, že část dotazovaných zaměnila střížkovský klub za populárnější Bohemians 1905.

Zdroj: TÝDEN.CZ

Röra sig rytmiskt till musik

Občas mluvím o tom, jak jsou dnešní hamižná média nekompromisně založena na RYCHLOSTI. Kdo má lepší připojení, stahuje lepším kvaltem filmy, muziku a zkrátka víc ví. S rychlostí informace – od jejího zrodu až ke spotřebiteli – je to zrovna tak (občas jsi fajn, Virilio). Co kdybychom si to ale udělali po svém? Ráno vstanu, pustím si svou oblíbenou muziku, obléknu se, nasnídám se, pustím si svou oblíbenou muziku, obléknu se, nasnídám se, pustím si svou oblíbenou muziku… Že to není možné? Ve virálním světě ano. A je to i moc zábavné! A rád na tu hru s časem přistupuji. Halt Švéďáci, no.. a hlavně (jejich) IKEA.

PS: Nezapomeňte si nahrát vlastní song (notička vlevo dole) a mrknout se na všechny exekuce (okénka napravo), museli se fakt vyřádit.

Ivan Pollard a Londýn v Praze 2.0

Ivan Pollard z Naked bude 15. října v Praze. Tady je krátké video, které jsme natočili minulé úterý v Londýně:

Ivan tady mluví o tom, že:

• jsme v minulosti byli zvyklí soustředit se na jednu věc, na jednu kampaň, se kterou jsme vyrukovali a doufali, že tím lidi (pomocí televize) ohromíme.
• tenhle způsob ale funguje hůř a hůř. Fragmentace médií je skutečnost a my musíme dělat pro značku třeba dvanáct věcí najednou různými způsoby (tj. přestat být posedlí tím, že vše, co značka dělá musí být /doslova/ konsistentní)...a smířit se s tím, že mnohé z našich aktivit  nebudou fungovat (více tady ).

Kontextuální reklama

Kdysi jsme jednomu klientovi nabídli zajímavý engagementový koncept, který měl Čechy naučit děkovat. Jednou z jeho částí byla kontextuální reklama. Měli jsme připravenou séerii děkovacích bannerů, které by se na serveru objevily ihned, jakmile by vyšla nějaká zpráva, na základě které by se dalo někomu veřejně poděkovat.

Dnes jsem si otevřel iDnes a ejhle, kontextuální reklama je na světě! Ikdyž v tomhle případě nevím, zdali to nebylo spíš náhodou a pokud ne, pak mi přijde poněkud "hustá".

Konec Sales Promotions v Čechách

Jedna věc je jistá. Tak jako jsou dnes spotřebitelé přesyceni klasickou mediální reklamou, mají už po krk všech těch úžasných sales promotions, které se jim neustále snaží něco prodat. Klasická mediální reklama se spirálovitě zdražuje, protože čím dál méně mladých lidí jí sleduje. Spotřebitel se jí naučil účinně a důmyslně vyhnout, protože má dnes mnohonásobně méně času než před lety a mnohonásobně více atraktivních příležitostí jak ho trávit. Jsme svědky masivní přeměny spotřebitele v plně emancipovanou bytost, kterou je čím dál složitější zmanipulovat. Přestává fungovat klasické rozdělení na cílové skupiny, které je možné oslovovat masivním způsobem. Jsme svědky začátku konce éry naleštěného marketingu, postaveného na masových médiích, který spotřebitelé jednoduše prokoukli. Spotřebitelské soutěže procházejí přísným sítem pozornosti a valná většina zoufalých výkřiků končí na smetišti reklamních dějin. Co na to zadavatelé a agentury?

Dnes ráno, po cestě do práce, mi padly do oka dva příklady klasické old-school promotion, které jsou úžasným příkladem toho, jak se dělaly spotřebitelské soutěže v devadesátých letech. Při čekání v koloně automobilů na Karláku jsem stál vedle pobočky Uniqa, která je oblepena plakáty s následujícím sdělením: “Máme 15 let, oslavte to s námi 15% slevou!”. V tu chvíli mě napadlo, že by bylo fajn, kdyby mi nabídli alespoň jediný SKUTEČNÝ důvod proč se jimi zabývat (mimo psaní tohoto článku). Z omezené znalosti, kterou disponuje tzv. běžný spotřebitel vím, že Uniqa je asi pojišťovna. A nejspíš to bude pojišťovna jako jakákoli jiná. Že slaví patnáct let? Hm, asi neměli co lepšího říct. Že nabízejí 15% slevu? Hm, dnes už si přece i můj šestiletý syn dokáže spočítat, že každá sleva něco stojí a zaplatí to jinde. Takže výsledek? Nula. Vlastně ne, skvělý příklad toho, že brand manažer téhle značky má problém - potřebuje něco hodně rychle někomu prodat.

Další příklad mě čekal u centra Nový Smíchov. Billboard, na něm leží v lascivní poloze jakási odbarvená Maruška nebo Janička (už si nepamatuju), oděná do národního fotbalového dresu a honosící se titulem Miss Euro 2008, o kterém jistojistě nikdy nikdo neslyšel, drží fotbalový míč, na rameni ji sedí jakýsi ilustrovaný panáček a hlavním nadpisem tohoto díla je headline ve znění “velká soutěž”. Levou polovinu billboardu vyplňuje nabídka elektroniky za určitě neuvěřitelné ceny a celé to podepisuje jakýsi Mironet Computers. Musím se přiznat, že tenhle billboard mě přinutil zaparkovat auto a jít si ho vyfotit. A nebylo to pouze kvůli tomu, že spadal do kreativní kategorie “Bulgar Design”, kterou jsem se rozhodl založit na svém blogu.

Obor sales promotions se zacyklil. Už léta hledají zadavatelé a agentury dokola odpovědi na otázky typu jaká mechanika bude lépe funkční, jakou chtějí lidé odměnu, jaké jsou prověřené typy soutěží, jak to celé odkomunikovat a jak zkrátka připravit něco co bude fungovat. Odpovědi na tyto otázky se hledají čím dál hůř a je to proto, protože to jsou špatné otázky, založené na historicky přežitém konceptu sales promotions. Tento koncept byl vymyšlen jako taktický nástroj pro podporu prodeje, tedy ve skutečnosti pro umělé navyšování spotřeby v období, kdy je toho z nějakého důvodu třeba. Nikdy se nezabýval budováním značky, měl pouze za úkol vyprodat zásoby. Ano, sehrál v historii reklamy svou důležitou a podstatnou roli, ovšem stejně jako klasická reklama přestává fungovat.

Je na čase si říct, jak se věci mají:
1. Spotřebitel tady není proto, aby vyřešil problém brand manažera. Spotřebitel se chce bavit, hrát si, nechat se inspirovat.
2. Spotřebiteli se nemusí (a dnes už vlastně nesmí) lhát. Valná většina současných reklamních sdělení je postavena na lži nebo dobře řečené pravdě. Všichni už dnes přece víme, že holku nesbalím proto, že jí koupím panáka XY nebo nebudu svěžejší, oholím li se značkou XY. Tohle není nutné. Naleštěný marketing, který je vždy o něco lepší než ten před ním je mrtvý. Čas USP jednou provždy skončil.
3. Spotřebitel je připraven a ochoten věnovat vaší značce pozornost a čas teprve tehdy, pokud mu dodáte obsah, který se ho skutečně týká a zajímá ho. V tu chvíli se začíná SPOLUTVOŘIT skutečný vztah, který se postupně kapitalizuje v penězích.
4. Jsme svědky začátku konce éry klasické reklamy a sales promotions. Začíná éra tzv. engagement marketingu, kde přicházíte s dlouhodobými koncepty, které nemusí být ani trochu naleštěné a svěží, ale naopak přinesou spotřebiteli obsah, který ho zajímá a který doporučí dál.
5. Začíná éra zcela nového přístupu souhrnně nazvaného Brand Innovation a úplně nových nástrojů (WOM, Community Marketing, Social Networking apod.) a jejich neomezeného používání.

P.S. Za necelý rok bude na českém trhu k dostání iPhone. Tahle engagementová hračka změní dřív nebo později podobu zdějšího reklamního a marketingového uvažování víc než cokoli v historii. Ti kdo už ho dnes mají a používají aplikace typu StreetFlow, Twitter, Wallpaper, GeoPedia nebo Locations ví naprosto přesně o čem hovořím. Osobně se na nové výzvy vznikajícího NeoMarketingu strašně těším, protože s sebou přináší skvělé možnosti tvorby a spolutvroby a nejspíš taky proto že jsem na ni víceméně připraven.

Evropou obchází strašidlo

Evropou obchází strašidlo - strašidlo neomarketingu. Nechť se třesou všichni rutinéři před revolucí engagementu! Nemáme v ní co ztratit, leda své okovy. Dobýt můžeme celého světa. Engagementeři všech zemí, spojte se!

Karel Marx se zřejmě obrací v hrobě, ale já si nemůžu pomoct. Něco je už delší dobu ve vzduchu. Je cítit změna, která přichází pokradmu a jakoby na pozadí. Změna, kvůli které je čím dál víc lidí v oboru nervózních. Média ztrácejí sledovanost a jejich užití se tím zdražuje. Spotřebitel se výrazně emancipoval. Reklamní linka se v lepším případě rozplizla. Nic není takové jako dřív! Co budeme všichni dělat?!!

Pojďme si to vzít popořádku: klasická média ztrácejí na síle a jejich užití se zdražuje především proto, že je sleduje čím dál méně (hlavně mladých) lidí. To je fakt. Spotřebitele už dnes tak snadno nezachytíte abyste do něj silou rozpočtu natlačili vaši “disruption ideu”, protože má několikasetnásobek všech možných nabídek a několiksetkrát méně času se jimi zabývat (protože na světě je tolik jiných úžasných věcí než vaše USP). To je další fakt. Za hranicemi tomuto jevu říkají MEDIA INDUSTRIAL COMPLEX a jsme v něm, ať se nám to líbí anebo ne, až po uši. Skvělou sales promotion, která vyprodá trh, relaunchuje značku a změní obor (a získá za to Grand Prix v Cannes) dnes v pohodě udělá “nadlinková” síťová agentura a lokální podlinkovky točí TV spoty pro mezinárodní zadavatele jako na běžícím pásu, což bylo donedávna nemyslitelné. Kde se stala chyba?

Když první conquistadoři v patnáctém století přistáli u břehů Ameriky shromáždila se na jednom pobřeží celá vesnice původních obyvatel. Na obzoru se rýsovaly siluety španělských lodí a nikdo z těch vesničanů ty lodě neviděl. Nebyli schopni je vidět, protože pro ně neměli popis. Lodě připluly z čirého neznáma a nacházely se mimo poznatelné. Mimo to co byli domorodci schopni pojmenovat a popsat. Vesnický šaman, který viděl vždy o kus dál než ostatní přinesl obraz těch lodí. Pojmenoval je, dal jim popis jazykem kterému byli vesničani schopni porozumět. A ti lidé je uviděli. S reklamní linkou je to podobné. Tím jak jsme ji vytvořili, rozvinuli a vdechli ji imaginární život (což je pro mě dodnes obrovskou záhadou) jsme se jí zároveň nechali ovládnout. Definovali jsme způsob jakým o ní budeme nadále uvažovat, což přineslo obraz jak ji dnes vidíme. Rozdělili jsme si svět reklamy. Určili kompetence, role a hranice. Vnesli jsme do oboru řád. A ten se teď pomalu, ale jistě drolí a rozpadá a není vůbec divu, že celé spoustě z nás to přináší nervozitu a nejistotu ohledně možné budoucnosti.

A přitom je to tak strašně jednoduché. Stačí dát lince nový obsah. Je to věcí dohody, jako vše ostatní okolo nás. Linka přece pouze rozděluje nástroje, které jsou v našem oboru k dispozici. Nic víc, nic míň. Neexistuje nic takového jako nadlinková nebo podlinková agentura. Neexistuje nic takového jako nadlinkový a podlinkový reklamní byznys a s tím spojené kompetence či hranice. To je staré a nefunkční dělení koláče, který je už dávno snědený. Existují přece pouze agentury, které dělají věci rutinním způsobem (variují stále dokola to samé) a agentury, které hledají a přinášejí nové, čímž posouvají obor, sebe, své zadavatele i spotřebitele. To je základní a jediné správné rozdělení reklamních agentur i oboru jako takového.

To nejcenější co nám (tedy našim zadavatelům) dnes spotřebitel může dát nejsou peníze. Je to jeho pozornost a volný čas, který věnuje značce. A tady jsme se ocitli v pasti naší vlastní neimaginativnosti - děláme dál a dál “nadlinkové” kampaně, které už téměř dvacet let pořád dokola a čím dál zoufaleji vykřikují to samé. Děláme další a další rutinní “podlinkové” sales promotions, kterými uměle navyšujeme spotřebu. Organizujeme tzv. customer relationship managed kampaně, které konečně měly změnit podobu oboru a přinést 1:1 komunikaci se spotřebitelem - což se nestalo. Ale nikomu u nás se zatím nepodařilo přivést do života pure ENGAGEMENT.

Tento módní anglický termín je poměrně složité přeložit do českého jazyka, abychom vystihli jeho pravou podstatu. Je totiž esencí toho, s čím posledních pět let intuitivně přicházely jednotlivé sítě (jmenujme Lovemark od Saatchi&Saatchi nebo Brand Belief System od Leo Burnett), ovšem má tu výhodu, že ho žádná síť nemůže vlastnit. Nová podoba marketingu a reklamy nepočítá s linkou. Jednouše přestala existovat v uvažování. Její role je čistě v tom, že definuje rozdělení nástrojů. Nijak neomezuje, ani neurčuje hranice. Engagement je nové slovo, kterého se všichni marketingoví a reklamní rutinéři bojí. Neprávem. Nejde totiž o nový nástroj, který je složité použít. Nejde o žádnou konfrontaci ATL vs BTL. A už vůbec nejde o tzv. TTL komunikaci. Protože kde není linka, nemůže existovat ani nic, co jde skrz ni. A zde se dostáváme k meritu věci - co je to tedy ten Engagement?

Engagement má v češtině následující významy: závazek, najmutí, angažmá, přijetí. Pokud bychom se podívali na význam tohoto slova ve slovesném tvaru, pak je to: zaútočit, zapojit, zasnoubit, zaměstnat, zabrat, upoutat, slíbit, zaujmout, napadnout, najmout, angažovat. Co nám tyto významy ukazují? Především to, že se jedná o živý a oboustranný vztah se spotřebitelem. Že končí éra jednostranného budování Brand Image a nastupuje éra Brand Innovation, která je demokratická, oboustranná a otevřená spolutvorbě. Že místo sdělení spotřebiteli se bavíme o zapojení spotřebitele. Že místo slibů a image přinášíme skutečný zážitek a prožitek. Že místo reklamou se zabýváme kulturou a definujeme značky pomocí na kulturních poznatcích založených Brand Molecules. Že přestaly existovat cílové skupiny a kolem značek se začínají tvořit komunity, které značku spoluvytvářejí. Uznejte, že v tomhle světě nekonečných nových možností nemá sebemenší smysl se přít o něco tak starého jako je reklamní linka (ano, už přes 70 let nám svazuje ruce). Nám všem se totiž otvírá fantastická budoucnost a její první vlaštovky už přilétají s letošním jarem. Případ 308 z dílny EURO RSCG jest prvním příkladem toho, kam se bude engagement marketing ubírat. U nás je zatím v plenkách a teče mu mlíko po bradě, ale zaplať pánbůh za to.

Tohle není útok na podlinku nebo nadlinku. Tohle není útok ani na samotnou linku. Tohle je manifest o tom, že Evropou obchází strašidlo neomarketingu, kterého není třeba se bát. Jde jen o to jej pojmenovat a usadit ve vědomí našich zadavatelů i samotného reklamního oboru. Jde o nový přístup, novou filozofii a nový způsob uvažování. Zbytek je věcí tvůrčího přístupu každého z nás.