Razance, s jakou je astrologie někdy odmítána, většinou není vyvážená jiným nápadem, jak se vlastně o sobě a svých životech máme bavit. Jak může tolik chytrých hlav ve spolku Sisyfos nevidět, co všechno astrologie pro lidstvo dělá?

Astrologie je přitom bezvadný archetypální systém, kterému celá psychologie nesahá ani na paty. Každý ví, co je za archetyp, aniž by se musel nechat testovat. Má to v občance. Každý ví, co který archetyp znamená, proto nepotřebuje žádné úvodní metodologické slidy. Astrologie se vyhnula chybě moderních věd, že nerozpojila osobnost člověka a jeho životní příběh. Jako jiné archetypální segmentace je i astrologie kruhová. A hlavně se neupíná na realitu. Astrologie ví, že se nakonec nějak domluvíme: „Jsem takový Vodnář ale v ascendentu Kozoroha, podezřívám se ale, že ve skutečnosti spíš Hadonoš, rozumíš?“. „Rozumím, typický Vodnář, ale jasný, že máš taky nějaký ambice“.

A jak by svět bez astrologie měl vypadat? Vidím tu scénu. Dvě kadeřnice, každá se věnuje jiné hlavě. Jedna se snaží překřičet fén a povídá nahlas:

„Mám skóre melancholie o pět bodů vyšší než skóre sangvinismu. To pravděpodobně vysvětluje vysoký kognitivní potenciál neuplatněný vlivem ekologického prostoru podle Stephena Ceci. S tím koresponduje i mé výsledné INTP. Proto jsem si asi zabouchla ty klíče v autě!“

Na což druhá kadeřnice fén vypne a namítne:

„Nemá cenu se bavit o modelech osobnosti, jejichž dimenze jsou dle faktorové analýzy jasně zkorelované. Myslím, že tvé zabouchnutí omylem lze postihnout z psychoanalytického hlediska. Vadí ti, že tvá máma má novýho přítele!“

Podobně je to s archetypálními segmentacemi v marketingu. Čím zavedenější model, tím obvykle více vzdálen realitě. Čím ale zavedenější a známější barevný ovál nebo kolečko, tím srozumitelnějším nám všem je: „Naše značka je vpravo dole“. Dotaz na to, jestli jsou vpravo dole i zákazníci, často uctívaný model zpochybní a třeba se překvapivě dozvíte, že konzumenti Red Bullu nejsou ani z třetiny tak červení a nasvalení.

Jenže jádrem úspěchu archetypálních segmentací není pravda. Jsou obvykle moc černobílé. Jako byste se snažili do kruhového rámu namalovat čtvercový obrazu. Nakonec budete malovat obraz menší a detaily nebudou vidět. Jsou ale jazykem, jakým se dokážeme o značkách bavit. Jsme vlastně takové kadeřnice.