Na LinkedIn mě požádal o prst pan Michal, povoláním kouč firemního a osobního růstu. Nabízí mi týdenní přehled nejzajímavějších poznatků z knih. Díky němu budu vědět, co důležitého se píše v důležitých knihách, aniž bych je četl. Nejde přece o četbu. Proč bych měl trápit své namáhané oči, když mi vše může stručně vypsat pan Michal? Že se ještě vůbec nějaké knihy prodávají, když by je stačilo vypsat? Lákavá zkratka. Jenže knihy jsou jako Renata.
Renata je jednou z mých oblíbených klientek, roztomile upovídaná, skoro jako Vrchlický. Renata je upovídaná a také chodí pozdě. Přichází vždy poslední a většinou zdrží i toho, kvůli komu se zdrží. Tentokrát se zakecala tak, že dorazit na schůzku nestihne vůbec. K úlevě všech proběhne setkání nad projektem sice bez Renatin historek, bez rozpaků, za to ale rychle a efektivně. Domluví se další kroky, termíny a všichni se rozejdou. Po 15 minutách je totiž vše vyřízeno a účastníci projektu se na sebe rozpačitě usmívají. Není už co řešit a o čem mluvit. A tak se jde asi domů.
Jsou termíny, jsou další kroky, ale něco chybí. Obvykle na konci schůzky s Renatou se ozval mlčenlivý copywriter David a nosná věta celého konceptu byla na světě. Hned z první. Všichni uznale pokývali a David měl pocit, že jediná rozumná věta celé schůzky byla ta jeho. Ale dnes nic. Celý projekt má sice viditelnou strukturu postavenou z termínů, úkolů a jmen členů týmu, ale neviditelná temná hmota projektu je stavěna Renatou.
Nechte je, upovídané, mluvit. To nevadí, že neříkají nic, co by nebylo zřejmé, co nebylo zmíněno poprvé a co je mimo téma. Oni krájí suroviny pro naše hrnce. Krmí naše hlavy. Vytváří korpus společně vnímaného obsahu. Smaží, solí, strouhají pro Vás, aby se pak jeden introvert mohl probudit a z kotle jeho podvědomí mohla vyplavat na hladinu ta správná glosa nakonec.
Když děláme dotazník, je jedním ze základních pravidel stručnost. Očekává se, že strohý styl brání ovlivňování respondentů. Každý text navíc jako zdvořilostní fáze či popis kontextu otázky jsou zároveň nežádoucím stimulem, který nás vzdaluje pravdě. Natož obrázek. Často ale nehledáme očividnou pravdu, ale nápad. A pak je na místě upovídanost. Nejlepší názvy a nápady na značku respondenti generují, když jim předložíme drobné literární dílo, popis konceptu na tři čtyři odstavce. Místo chytání se slov v zadání otázky se v procesu četby dlouhého konceptu vytváří pole, položí se temná hmota. Až z položeného solidního základu v nevědomí se zformuje skutečně originální nápad.