„Když se máma napila, mlátila mě i bráchu židlí.“ odpověděl Aleš Drahomíře na dotaz, co matce koupí k narozeninám. Nečekal, že se někomu se vzpomínkami na dětství někdy svěří. Jenže teď čekali s Drahomírou miminko a Aleš potřeboval vysvětlit, proč je znechucen tím, jak se jeho matka vžívá do role budoucí starostlivé babičky.

Aleš se brzy po maturitě vysochal do chlapácké role se vším, co k tomu patří. Večery tráví v maskulinní subkultuře mladých podnikatelů. A zvláště v jejich společnosti je i objektivně vtipný. Nikdo z nich mu neříká jménem ale prostě Ali. Aleš hledá, co funguje. A když to najde, neváhá to použít. Touto cestou došel k plnovousu, kšiltovce, tetování na levé ruce, k občasné návštěvě crossfitu a k 500 followerům na Twitteru. Letos si koupí lněnou košili a kraťasy. Aleš okatě flexí a je mu to jedno, protože to funguje.

Než poznal Drahomíru, připadaly mu ženy nebezpečně nesrozumitelné, a tak si je zjednodušil na prsa a zadek. A právě k ostře namalovaným oblím ženským konturám dokreslil svou vlastní chlapáckou karikaturu.

Aleše neměla jeho maminka ráda, a tak jako duch nemohl opustit svět svého dětství. Jako přízrak se ocitl někde mezi světy. Jednou nohou vykročil zdárně do světa, ale nikdy neopustil svou chlapeckost. Drahomíru na jednu stranu přitahovala jeho jinošská natvrdlost, se kterou ignoroval výkyvy jejích nálad. Ale rozčilovalo ji, že se z něj doma pravidelně stává bezmocné dítě a ona je mu matkou.

Podobně jako otcové pořvávají na své mladší fotbalové já na tréninku dorostenců, vidí Aleš šanci na vykoupení z nelásky své matky v synovi. Aleš pojmenuje syna jménem Aleš. Dva Alešové v rodině jednak vytvoří silnou mužskou linii, kde ženy jsou jenom přívěsky generací mužů. Pro Aleše se ale spíše něž nějaký syn narodí on sám. Nevybral si pečovatelský mateřský typ ženy jen tak. Drahomíra bude maminkou malé kopie jeho samého. Poslední, co zbývá, je dát synovi stejné jméno, jako má sám. Narodí se Aleš mladší, kterého bude Drahomíra milovat. Alešovi se dostane milující maminka a konečně dospěje.