Reklamy na parfémy to mají těžké, protože prodávají vůni. A vůni nevidíme ani neslyšíme. Čichací televizi sice v Japonsku už vynalezli, ale je zatím ve fázi prototypu a spíše se bude jednat o kuriozitu. Ve správné reklamě na parfém je čich zastoupen blízkostí kůže. Kamera zabírá holou kůži tak zblízka, že kameraman něco cítit musí. Jako ve filmu od Švankmajera, jen uhlazenější. Sada erotizujících záběrů a asociací je ukončena packshotem, kde slyšíme ženský hlas opět jakoby z blízka, tedy nahlas ale polohlasem.

V reklamě na vůni vůně být nemůže. Ale proč nejsou auta v reklamách na auta? Podobně jako reklamy na parfémy jsou si i reklamy na auta podobné. Ve správné reklamě na auto vidíte leccos jen ne auta. Vidíme sice jedno auto, ale to se většinou pohybuje prázdnou ulicí neznámého města, která vypadá jak z března 2020. Nebo auto sviští nepřiměřenou rychlostí kdesi po venkovní silničce, kde scéna působí jako opuštěná apokalyptická krajina bez civilizace. Velmi často se auto objeví přímo na místě, kde se žádné auto ani objevit nemůže, protože tam ani nevede cesta nebo je za zákazem vjezdu. Uvidíte auto na pláži, v lese, na břehu zmrzlého jezera, před barokním zámkem, v hlubokém sněhu nebo rovnou na Karlově mostě. V reklamě na auto naopak neuvidíte, kde si vaše auto skutečně zažijete. Nestojí v zácpě, nepeče se na rozpáleném parkovišti před obchodním domem, nestojí namačkané v letité garáži, nestojí na půl na chodníku, protože jinde nebylo místo, nepředjíždí ani není předjížděno a netankuje.

Výrobci aut v reklamě přiznávají, že ideální svět je ten bez jejich produktu. Svět z reklamy na auto je ten, kde nikdo nemá auto, kromě vás. Potřebujete auto, abyste se dostali tam, kde žádná auta nejsou. The problem is sold.