Víte proč vám bezdomovec často tyká? Protože bezdomovci je majestátní plurál celkem k ničemu. Vykání se vyvinulo z dvorské etikety a postupně se ustálilo jak forma komunikace mezi lidmi, kteří si jím prokazují jisté základní minimum respektu. Když někomu vykáte, přiznáváte mu jeho místo v obecném sociálním řádu. Komu je vykáno, získává úctu, aniž by musel ciznici nějak dokazovat, že si ji zaslouží. Prokázaná úcta je odvozena z obecné důvěry ve společenský řád. Sociologové proto mluví o tom, že běžná triviální konverzace je aktem rekonstrukce sociální řádu. Vykáním říkáte, že ve společnosti platí určitý řád a pravidla, která jsou vymahatelná. Použitím plurálu dáváte najevo, že je tento řád nadosobní. Ještě mimo vaši osobu a člověka, kterému vykáte, jsou zde společenská pravidla, které jsou vykající připraveni dodržovat.
Vykání tak vytváří předpoklad pro zobecněný nebo také přenesený altruismus. Protože jsme připraveni se všichni chovat k sobě s respektem k sociálnímu řádu, můžeme se chovat altruisticky i k lidem, které známe pouze málo a nepovažujeme je za blízké přátele. Vykáním se buduje vzájemná síť důvěry v prostředí, kde případné špatné chování nebo nedodržení pravidel nejsou vymahatelné skrze skupinový nátlak.
Pokud se třeba ve vesnické komunitě dopustíte prohřešku nebo aktu sobectví, může vás čekat přímý trest v podobě drbů, hanby, případně vám místní mládež vyplení zahrádku s ředkvičkami. Ale ve městě, v podnikání, se musíte spoléhat na zobecněnou slušnost, kterou demonstrujeme právě skrze vykání. Vazby, které panují ve větším a méně provázaném společenství, jsou slabé, nahodilé a často časově omezené. Jenže tyto povrchní vazby vykajících umí být dlouhé. Zatímco v uzavřené komunitě malého společenství je o novinky ze světa nouze, protože všichni tak nějak vědí všechno, povrchní dlouhé vazby nám mohou zprostředkovat vzdálený svět. Kamarád soused, kterého znáte už od odětství, vám možná pomůže opravit po bouřce střechu nebo vám půjčí auto ale nezprostředkuje vám zajímavou příležitost. Kdyby o nějaké věděl, už o ní dávno víte i vy. Délkou tenkých vazeb se rozumí právě schopnost povrchních vztahů s lidmi získávat příležitosti ze vzdálené části společnosti nebo světa. Typicky třeba pracovní příležitosti.
Právě proto si třeba v Anglii nakonec všichni vykají. S tím, jak se v 17. století Anglie ze zemědělské tykající si země stala obchodní velmoc tenkých vazeb, začali si lidé více vykat, až tykání z angličtiny skoro zmizelo a dnes si vykají nejen dospělí ale děti a milenci. Ve světě vykání jsme připraveni si vzájemně vyjít vstříc a pomoci si, ale nesmí to být velká pomoc. Můžeme se optat na zkušenost s dodavatelem, můžeme pomoci s těžkou taškou. Těžko ale budete žádat někoho, komu vykáte, zda by vám nepůjčil peníze nebo vás nechal přespat v kuchyni. A to je přesně okruh potřeb, které má bezdomovec. Člověk, který denně řeší zásadní existenční problémy, nepotřebuje tip na zajímavý kontakt. Tenké dvorní vazby nevyužije. Čím se člověk pohybuje blíže dnu, tím spíše formuje pevná pouta vzájemné opory, kde se tyká.